Pozice SZ k Transatlantické dohodě o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP)

pozice schválená Předsednictvem SZ a Republikovou radou (červen 2015)

Zelení podporují udržitelný ekonomický rozvoj a transatlantickou spolupráci, založenou na společných hodnotách a snaze řešit globální problémy. Proti potenciálním přínosům Transatlantické dohody o obchodu a investicích (TTIP) ovšem stojí mnohá rizika. Vzhledem k velikosti obou trhů a možných dopadů TTIP by se jednalo o pravděpodobně největší změnu v historii, a proto je potřeba být nanejvýš opatrný.

Problematické je zejména to, že dohoda má za cíl harmonizovat pravidla a regulace v oblastech, ve kterých dosáhla Evropa historicky vyšších standardů – jako jsou například pravidla pro potravinářství, nakládání s chemikáliemi, zemědělství, pracovní právo nebo ochrana spotřebitele. Snaha o principiální změny v nastavování regulačních pravidel či jejich odstraňování v zájmu snižování bariér obchodu, např. v podobě tzv. Společného regulatorního rámce, může vést k zásadním zásahům do těchto standardů a do procesu jejich dalšího zlepšování, a to na obou stranách Atlantiku.

Z doposud známých informací o smlouvě TTIP usuzujeme, že odstraňování rozdílů v pravidlech a regulacích je vnímáno nejen pozitivně jako snižování překážek ekonomického rozvoje, ale také jako možnost, kterou se nadnárodní korporace snaží posílit své postavení vůči dalším stakeholderům – občanům, občanským iniciativám, samosprávám, malým a středním podnikům, institucím a státům. Přitom demokraticky zavedené regulace, jejichž dopady byly pečlivě prozkoumány, mohou mít výrazný pozitivní dopad na kvalitu života a nelze je podřadit ekonomickému rozvoji.

Strana zelených si uvědomuje potenciální přínosy mezinárodního obchodu pro vztahy mezi zeměmi. Mnohem častěji země, které spolu intenzivně obchodují, tak nemají chuť válčit. Navrhované parametry smlouvy ale dle našeho názoru představují přínos zejména pro nadnárodní korporace, které obvykle nemají vůči jednotlivým zemím velký sentiment, nikoli pro samotný rozvoj vztahů mezi zeměmi. Zelení také podporují spíše řešení, založená na spolupráci více aktérů a nikoli akceleraci exkluzivity určité části světa.

Mezi rizikové aspekty smlouvy patří dle zelených také doložka o ochraně investic a urovnání sporů mezi investorem a státem (ISDS), tedy arbitrážní řízení. To má zahraničnímu investorovi zajistit právo obrátit se na mezinárodní arbitrážní tribunál, pokud ze strany hostitelského státu dojde dle názoru investora k diskriminaci. Arbitrážní řízení považujeme za nedemokratické zejména s ohledem na absenci jeho veřejné kontroly. V případě ochrany investic je třeba použít jiné metody řešení sporů, které zajistí nejen veřejnou kontrolu, ale také rovný přístup, což arbitráže pro své vysoké náklady nezaručují.

Nedostatek informací o vyjednávání vede také k tomu, že nejsou jasné dopady TTIP na další důležité oblasti, jako je například ochrana soukromí, reforma autorských práv nebo standardy pracovních podmínek. Dokument s prioritami vlády ČR však naznačuje, že je možné očekávat kroky jako prodloužení délky trvání autorského práva nebo patentové ochrany, což je v přímém rozporu se zájmy spotřebitelů, jak ukázaly aktivity okolo smlouvy ACTA.

V neposlední řadě Zelení zpochybňují uvažované přínosy pro hospodářství. Oficiální údaje hovoří o růstu HDP maximálně o 0.5% v horizontu roku 2027 (¹), což je navíc údaj, jehož relevance je zpochybněna z více stran. Vliv na jednotlivé sektory ekonomiky bude velmi rozdílný, a proto považujeme za mnohem přínosnější podporovat spolupráci dle jasně vymezených sektorových politik, které budou jednak mnohem lépe kontrolovatelné, ale jejichž dopady budou také mnohem lépe měřitelné.

Znění smlouvy TTIP, které by obsahovalo takto zásadní deficity, je pro SZ nepřijatelné.

Z ohledem na doposud známé informace o TTIP Strana zelených požaduje:

• aby smlouvy zaručily, že se sjednocování norem a vzájemné uznávání nebude týkat klíčových standardů bezpečnosti potravin a kosmetických výrobků, dále ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů, (²)
• aby byly z vyjednávání vyloučeny kapitoly ochrany soukromí, síťové neutrality, duševního vlastnictví a ochrany dat, které jsou velmi rozdílné na obou stranách Atlantiku a jsou řešeny na jiné úrovni, (³)
• aby se ostatní standardy, zejména týkající se práv zaměstnanců, bezpečnosti práce nebo spotřebitelů, sjednocovaly pouze podle nejvyššího společného jmenovatele, a to v jakýchkoli dohodách o podpoře obchodu, které bude EU vyjednávat,
• aby smlouvy neobsahovaly moratorium na nová pravidla (obě strany mají mít právo na zavádění vlastních silnějších pravidel),
• aby součástí dohod nebyla doložka ISDS, ale aby byly spory o ochranu investic řešeny v rámci demokraticky kontrolovatelného soudního systému,
• aby smlouvy zaručily právo EU, případně států i samospráv na vlastní autonomii v případě stanovování podmínek, za kterých svým občanům poskytují veřejné služby, podmínek zadávání veřejných zakázek a lokalizačních opatření,
• aby by opuštěn navrhovaný model regulatorní spolupráce Regulatory Cooperation Council, který má potenciál oslabit a/nebo oddálit prosazování standardů ve veřejném zájmu (⁴) a který poskytne mnohem větší vliv lobbingu velkých korporací už v samotném zárodku přípravy jakýchkoli pravidel,
• aby podpora ekonomické spolupráce byla realizována spíše přesněji a úžeji zaměřenými sektorovými politikami a dohodami (např. v oblasti automotive průmyslu, zdravotnické techniky, farmacie a dalších oblastí), nikoli univerzální platformou,
• aby smlouvy byly projednány i na úrovni národních parlamentů.

Hlavní problematické oblasti dohody TTIP dle Strany zelených:

I. ISDS, omezování regulace a regulatorní spolupráce pod vlivem lobby

1) Investice by neměly být chráněny arbitrážní doložkou

Zelení se důrazně staví proti tomu, aby byl do TTIP zahrnut mechanismus řešení sporů mezi investory a státem, který by dovolil zahraničním investorům obcházet vnitrostátní soudy a podávat stížnosti přímo k mezinárodním rozhodčím soudům, které jsou často tvořeny korporátními právníky. Mechanismus arbitráží v rámci ISDS je nedemokratický, protože rozhodčí soudy jsou mimo demokratickou kontrolu, a pochybná je i rovnost přístupu jednotlivých aktérů k arbitrážím, které jsou velmi nákladné.

Zelení potvrzují, že v zájmu všech stran je vyjasnění a zlepšení pravidel investiční ochrany, zejména posílení práva státu na regulaci v oblastech ochrany legitimních veřejných zájmů či přesnější definice zásady spravedlivého a rovnoprávného zacházení, jíž se často investoři ve sporech dovolávají. Cílem by mělo být také zlepšení procedurální stránky těchto sporů. To však podle dostupných informací ani reforma systému ISDS nepřináší (⁵).

2) Nevýhodné postavení ČR je potřeba změnit bez ohledu na TTIP

Strana zelených si je vědoma současného stavu, ve kterém smlouva o ochraně investic s USA, vyjednaná v devadesátých letech, představuje kvalitativně horší materiál, než který by mohla přinést TTIP. Na druhou stranu se ale domníváme, že pokud USA mají ochotu sjednotit pravidla arbitráží na uvažované platformě TTIP, musí zde být prostor pro zlepšení současné dohody i bilaterálně bez aplikace desetileté výpovědní lhůty. Snahou ČR by navíc mělo být se z těchto dohod i na základě vlastních zkušeností vyvazovat, nikoli přispívat k tomu, aby se do nich zapojily další země.

3) Riziko omezení

Pokud rozhodčí soud dojde k závěru, že demokraticky stanovené politiky mohou omezit plánované zisky investorů, může vládě uložit povinnost zaplatit vysoké odškodné. Takové tribunály už existují a počítají s nimi některé mezinárodní dohody. Pokud by ale tento systém byl zahrnut do TTIP, získal by daleko větší sílu, což může podkopat snahy přijímat jakákoli opatření, která by mohla mít na zahraniční investice vliv. Jakákoli mezinárodní smlouva o podpoře ekonomiky nesmí mít za následek tlak na omezení snahy o budoucí regulaci (⁶).

4) Ovlivňování plánované regulace ještě před jejím přijetím

V plánech TTIP figuruje myšlenka zavést Regulační radu pro spolupráci mezi USA a EU. Před vypracováním nového právního předpisu by tak nejdříve dvoustranný orgán úředníků a zástupců podniků z USA a EU dostal možnost „analyzovat“ možné dopady tohoto právního předpisu na zavedené obchodní zájmy. Lobbistické zájmy by tak dostaly možnost oslabit či blokovat legislativní snahy ještě předtím, než by se vůbec rozběhly. Zavedení totoho přístupu by přineslo významnou změnu v paradigmatu přijímání nových regulačních opatření, kdy by lobbisté dostali mnohem větší sílu ovlivňovat rozhodovací instituce od samého začátku procesu přijímání nových regulací. (⁷)

II. Vliv TTIP na životní prostředí

1) Tlak na oslabení evropských standardů

TTIP nesmí v žádném případě oslabit základní evropský princip přijímání enviromentální legislativy v podobě předběžné opatrnosti (⁸). Pro zabránění „závodu ke dnu“ ve snižování úrovně environmentální regulace je třeba, aby smlouva výslovně zaručila, že se sjednocování norem nebo vzájemné uznávání nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů – anebo druhá strana přijme všechna pravidla, ke kterým jsme se v Evropě dobrali a které nyní přejímají i další země světa.

2) Chemikálie – šance na sjednocení přístupu je mizivá

Tam, kde by mělo dojít k vzájemnému uznání enviromentálních standardů, je klíčové, aby byl proveden test „bezpečnostní ekvivalence“. Tam, kde to není možné, je třeba zachovat stávající regulace. Příkladem je zejména nakládání s chemikáliemi – v USA je zakázáno pouze 11 chemikálií pro použití v kosmetickém průmyslu, v Evropě je to přes 1300. Evropské státy se před několika lety dohodly na nových, progresivních pravidlech pro schvalování syntetických chemikálií (tzv. REACH). Výrobci musí prověřit, zda každá látka, kterou chtějí prodávat, není toxická. Odborníci se shodují, že pouze zásadní a revoluční změna přístupu k regulacím používání chemikálií v USA by mohla vést k sladění pohledu na tuto problematiku mezi USA a Evropou, což je podle všech zainteresovaných stran nereálné. Naopak, existují informace o tlaku na EU v této oblasti v průběhu vyjednávání TTIP. (⁹)

3) Geneticky modifikované plodiny, růstové hormony a desinfekce kuřat

Jako rizikové se ukázaly také oblasti pěstování geneticky upravených plodin, používání růstových hormonů při produkci masa a chloridů při desinfekci kuřat. Tyto praktiky jsou v Evropě regulovány výrazně přísněji než v USA a existují důkazy o tlaku na prolomení těchto pravidel. ¹⁰

4) Oslabení snah o budoucí zlepšování životního prostředí

Životní prostředí je oblastí, kde by TTIP mohla přinést negativní vlivy při přijímání nových forem regulace. Je méně pravděpodobné, že pokud by nově zvažované regulace, například v oblasti zemědělských bioproduktů, pesticidů nebo animal welfare, bylo třeba řešit na obou stranách oceánu prostřednictvím společného regulačního rámce, EU by přijala taková opatření, která by zvýšila standardy nad současnou úroveň. TTIP by tak mohla zablokovat zvyšování standardů v oblasti životního prostředí pro budoucnost.

5) Vliv na změny klimatu a další dopady na životní prostředí

Nejen energetická kapitola TTIP může mít negativní vliv na globální změny klimatu. (¹¹) Vyšší objem transatlantického obchodu bude způsobovat další emise skleníkových plynů při dopravě zboží. Otevření exportu ropy a zemního plynu z USA může dle některých enviromentálních organizací posunout snahy o změnu fungování dopravy a energetiky směrem k obnovitelným zdrojům o mnoho let dozadu. Bezpečnostně-strategický dopad těchto opatření je vhodné kompenzovat snahou o vyšší energetickou nezávislost díky využití obnovitelných zdrojů v Evropě, nikoli dovozem fosilních paliv.

Enviromentální dopady TTIP jsou obecně velmi málo zdokumentovány a smlouva na ně klade jen malý důraz. Zřízení společné Regulační rady na prosazování ochrany životního prostředí nepřináší potřebné záruky. Státy EU by se měly zasadit o zahrnutí zástupců environmentálních nevládních organizací i úřadů, aby při jejich jednáních byl brán ohled také na environmentální úvahy, a nikoli pouze na ty ekonomické a obchodní, které by jinak převážily. (¹²)

III. Vliv na municipality a lokalizační opatření

1) Nejasná definice veřejných služeb, které budou vyjmuty z TTIP

Zásah TTIP do zájmů na úrovni měst, obcí a dalších samosprávních celků vyplývá zejména ze snahy liberalizovat poskytování služeb, které jsou na mnoha místech zajišťovány podniky s plnou nebo částečnou veřejnou majetkovou účastí, případně s omezeným přístupem komerční sféry do těchto služeb. Kritika TTIP vychází zejména z ustanovení, která byla přijata v rámci podobné smlouvy o volném obchodu CETA, která byla uzavřena mezi EU a Kanadou. Mezi hlavní problémy patří zejména nejasnost definice veřejných služeb, které by měly být z působnosti TTIP vyjmuty.

Při již uzavřené smlouvě s Kanadou CETA byl použit tzv. negativní seznam (¹³), tj. v příloze smlouvy byly výslovně definovány služby, které jsou z její působnosti vyjmuty. To brání dalšímu rozšíření podobných služeb, jejichž potřeba může nastat v budoucnu, nebo pokud se zásadně změní situace při jejich poskytování.

Ve smlouvě CETA je výjimka z povinnosti zpřístupnit trh, který je obhospodařován municipalitami, umožněna pouze pro situace, které jsou zavedeny nyní, nepokrývá však jakákoli budoucí opatření nebo změny v těch stávajících. Je přitom zjevné, že společenská či hospodářská situace se může změnit a služby, které jsou nyní poskytovány na komerčním základě, se municipality mohou demokraticky rozhodnout převést zpět pod veřejné poskytovatele.

2) V ohrožení jsou i americké veřejné služby a lokalizační opatření

Stojí za povšimnutí, že dopad TTIP na veřejné služby vyvolává obavy i v USA. Vyjednavači EU se snaží zajistit v ekonomicky nejvýznamnějších státech USA otevření lokálně vypisovaných veřejných zakázek evropským firmám (¹⁴). K tomu již došlo v případě Kanady v rámci smlouvy CETA mezi Kanadou a EU, kde se kanadská vláda zavázala otevřít přístup evropským firmám k federálně hrazeným programům provinční úrovně. Otevření některých regulovaných sektorů by mohlo ohrozit programy zaměřené na podporu místních producentů a zaměstnanosti, jako je např. „Buy American“.

3) Podpora místních podniků při nákupu

Enviromentálně a sociálně zodpovědné nákupy místních potravin či jiných produktů ze strany škol, nemocnic nebo sociálních zařízení mohou být nástrojem, jak podpořit místní ekonomiku i šetrný přístup k životnímu prostředí. Liberalizace těchto nástrojů by pod vlivem tlaku na snižování netarifních bariér mohla přinést ohrožení těchto opatření, jak naznačují analýzy smlouvy mezi EU a Kanadou CETA, která obsahuje podobná ustanovení. (¹⁵)

4) Velký vliv na budoucí podobu pravidel zadávání veřejných zakázek

Přestože v České republice je problematika zadávání veřejných zakázek po neblahých zkušenostech z minulých let terčem kritiky a pravidla upravující jejich zadávání jsou často označována za velmi přísná, ve vyspělých zemích je stále více zdůrazňován ekologický a sociální rozměr zadávání veřejných zakázek. I směrnice EU z ledna 2014 o veřejných zakázkách (2014/24/EU a 2014/25/EU), které nyní členské země převádí do své legislativy, nově umožňuje, aby veřejné zakázky sloužily nejen pro co nejlevnější nákupy a realizaci projektů či staveb, ale i pro formování sociálně i enviromentálně citlivé politiky – například rozmanitými pravidly, které umožní lépe definovat nákup zboží a služeb tak, aby byly zvýhodněni producenti či dodavatelé, kteří svým podnikáním naplňují i jiné než ekonomické cíle. Příkladem může být zaměstnání osob znevýhodněných na trhu práce, použití k přírodě šetrných metod výroby nebo lokální produkce. Takové požadavky mohou být po přijetí TTIP považovány za překážky ve volném obchodu a může být zpochybněna jejich pozice. (¹⁶)

 

 

---