V Německu se rodí plán konce uhelných elektráren. To dopadne i na byznys miliardáře Daniela Křetínského. Poslední německá jaderná elektrárna ukončí provoz za méně než pět let. Němci si po katastrofě v japonské elektrárně Fukušima takzvaný „Atomausstieg“, tedy odklon země od jádra, uzákonili. Zatímco z Česka se ozývají skeptické hlasy, že země nemůže tak vysoký výpadek produkce elektřiny ustát a odstavení reaktorů se bude muset posunout, v Německu se diskuse odvíjí zcela opačným směrem. A sice zda by ještě před koncem jádra neměl odstartovat i „Kohleausstieg“, tedy postupné vypínání uhelných elektráren. „Nejde o to, jestli uhlí skončí, ale kdy a jak,“ říká německá poslankyně Bundestagu a klimatická expertka strany Zelených Annalena Baerbock.

* Zelení chtějí konec uhlí uzákonit. Proč je to podle vás potřeba?

Už v roce 2002, kdy společná vláda sociální demokracie a Zelených odsouhlasila zákon o obnovitelných zdrojích, bylo v plánu, že po odstoupení od jádra přijde jako další krok konec uhlí. Mělo se za to, že pokud upřednostníme obnovitelné zdroje, díky systému emisních povolenek dojde i k redukci dalších typů fosilních paliv. To se však nestalo, místo toho máme obrovský přebytek kapacit a elektřinu ve velkém exportujeme. V současnosti vyváží Německo 50 terrawatthodin elektřiny ročně. Proto vznikla široká aliance požadující zákon o ukončení těžby a výroby elektřiny z uhlí. Do té zdaleka nepatří jen Zelení, ale také třeba velcí producenti elektřiny, kteří sami už některé bloky odstavili.

* Jak velká je tedy šance, že se plán opravdu uskuteční?

Německo podepsalo klimatickou dohodu z Paříže a v ní stojí, že průmyslové země musí do roku 2050 dekarbonizovat. Že uhlí musí skončit. Na tom je tedy shoda mezi všemi stranami, i když velké strany SPD a CDU/CSU si chtějí nechat ještě otevřená zadní vrátka a chybí jim vůle to řešit zákonem. Už dnes je však rozhodnuto, že po podzimních volbách vznikne speciální komise za účasti všech zainteresovaných stran, která bude jednat o tom, jak odchod z uhlí nastavit.

* Jak by měl zákon podle vašich představ vypadat?

Navrhujeme zákaz výstavby nových uhelných elektráren a zákaz otevírání nových uhelných dolů. Navíc by mělo být okamžitě odstaveno dvacet nejšpinavějších bloků. Pro ostatní elektrárny by podobně jako v Británii byly stanoveny limity emisí. Každá elektrárna by dostala určité množství, které může během roku vyprodukovat. Pokud by této hranice dosáhla, musela by přestat vyrábět. Tento limit by měl být analogický k nejmodernějším plynovým elektrárnám a flexibilně se orientovat podle potřeby klimatických cílů.

* Nemají však právě toto zajišťovat právě emisní povolenky?

Teoreticky ano, ale obchod s povolenkami je už léta kvůli minimální ceně nefunkční.

* Co to znamená pro holding EPH Daniela Křetínského a lomy i elektrárny v Lužici, které loni koupil? Budou muset některé z nich skončit už v roce 2020?

Jänschwalde je i přes modernizaci jednou z nejstarších elektráren. Jde o zdroj, u kterého není jisté, jestli by mohl dále běžet. Dva bloky tak jako tak brzy přejdou do rezervy. To by však nemělo být ani pro EPH žádné překvapení. Současné hnědouhelné lomy mohou fungovat jen do roku 2030. To znamená, že ani elektrárny nemohou fungovat věčně. Vedle Jänschwalde má EPH ještě elektrárny Lippendorf aBoxberg. Ty jsou modernější, co se týče produkce emisí, a mohou fungovat déle.

* Kolik instalovaného výkonu by tedy podle vašeho plánu mělo v roce 2020 skončit?

Deset gigawattů. To znamená 90 milionů tun emisí CO2, abychom splnili cíl pro rok 2020.

* To zhruba odpovídá výkonu pěti jaderných elektráren Temelín. I když Německo mnoho elektřiny vyváží, není to přece jen příliš velký výpadek, zvlášť pokud o dva roky později skončí i jaderné elektrárny?

Pokud bychom pokračovali ve výstavbě obnovitelných zdrojů tempem, jaké je plánováno, tak by se výpadek podařilo pokrýt.Současná vláda však pro obnovitelné zdroje nastavila limity, se kterými to fungovat nemůže. Přešlo se na systém aukcí kapacit obnovitelných zdrojů a těch se ročně vypíše tolik, že v každém případě nahradí atomové elektrárny. Že obnovitelné zdroje tedy budou dál přibývat, je mimo debatu. Spory se vedou jen o to, zda by rychlost neměla být vyšší. Jako Zelení říkáme samozřejmě, že ano.

* Obnovitelných zdrojů v uplynulých letech opravdu rychle přibývalo na současných zhruba třicet procent. Avšak solární elektrárny se už tak rychle nestavějí a i vůči větrníkům panuje značná kritika. Otázka tedy je, zda opravdu dokážou nahradit nejen atomové, ale zároveň i uhelné elektrárny?

Máme i moderní plynové elektrárny o výkonu minimálně tři gigawatty, což odpovídá zhruba třetině výkonu nejstarších uhelných elektráren. Ty se právě kvůli současné nadprodukci nevyužívají, zatímco staré uhelné elektrárny jedou naplno. To je naprosto absurdní.

* Plyn je ale dražší než uhlí. Co by to udělalo s cenou elektřiny?

Existuje více propočtů. Zhruba by to znamenalo zdražení o dva centy na kilowatthodinu, přitom v průměru dnes elektřina stojí 29 centů. Z těch 29 centů dělají obnovitelné zdroje 6,88 centů, tedy asi čtvrtinu. To je stejně, jako je poplatek za distribuci, ale o tom se příliš nemluví.

* Jak by na zdražení reagovali němečtí spotřebitelé?

Je fáma, že elektřina neúměrně zdražuje. Cena sice trochu vzrostla, pokud se však podíváme 25 let zpět a porovnáme ji s HDP, zjistíme, že stojí zhruba stejně. Ve srovnání s tím třeba teplo zdražilo poměrně citelně, ale nikdo o tom nemluví. Problém je, že dnes se na burze obchoduje elektřina za velmi nízké, a dokonce i záporné ceny, což se však nepřenáší do spotřebitelských cen. To je chyba legislativy, a proto také nedochází ke zlevnění elektřiny. O cenách se tedy vede diskuse, ale přesto je 85 procent Němců toho názoru, že přeměna energetiky je správná a měla by pokračovat.

* Navzdory rozvoji obnovitelných zdrojů v posledních letech produkce emisí v Německu rostla. Proč?

Zplodiny nevznikají jen v energetice, ale i v jiných odvětvích. Především v dopravě se citelně zvýšily a na celkovém podílu sehrály podstatnou roli, zatímco v energetice zůstaly na stejné úrovni. To, že se emise zvýšily oproti předchozímu roku, je zapříčiněno růstem emisí v dopravním sektoru. Částečně to způsobila i tuhá zima.

* A proč rostou emise v dopravě? Jezdí více aut?

Na vině jsou silné vozy, především dieselové motory. Protože se zvyšuje jejich výkon, roste i množství emisí.

* Jako jedna z největších překážek změn v německé energetice bývá označována pomalá výstavba energetických sítí o dostatečné kapacitě, která propojí sever země s jihem. Jak moc to může celý proces zbrzdit?

Bez výstavby sítě to nemůže fungovat. Někteří politici, jako je bavorský ministerský předseda Horst Seehofer, přitom záměrně výstavbu brzdili. Naštěstí už došlo k politické dohodě, i když to znamená zhruba dvouleté zpoždění. Vláda se dohodla na zastavení další výstavby obnovitelných zdrojů v místech, kde kapacita sítě není dostatečná. To je ale jenom malé území a v dalších regionech výstavba dále pokračuje.

* Ozývají se však také názory, že právě kvůli dvouletému zpoždění bude potřeba posunout i chystané zastavení výroby z jádra v roce 2022. Jak velké je to riziko?

V tuto chvíli je možné odstavení jádra považovat za jisté. Je to politické rozhodnutí a nelze vyloučit, že po volbách se do vlády dostanou síly, které prosadí změnu. Strany zastoupené v současném Bundestagu to však určitě měnit nebudou. Na odstavení jaderných elektráren panuje široký konsenzus nejen mezi nimi, ale i ve společnosti. Jednalo by se o velké politické riziko, v podstatě o politickou sebevraždu a podle mě by došlo k malé revoluci. Kromě AfD neexistuje strana, která by atomové elektrárny chtěla nechat běžet.

Expertka na klima Annalena Baerbock stála před svým zvolením do Bundestagu v roce 2013 v čele strany Zelených v Braniborsku. V této spolkové zemi se nachází velká část lužického hnědouhelného revíru s několika lomy a elektrárnami. Mezi stěžejní témata absolventky London School of Economics proto patří boj za omezení emisí CO2, které hnědouhelná energetika produkuje.

Rozhovor vyšel v MF Dnes 15.3.2017