Novela energetického zákona, tzv. Lex OZE 3 neplní hlavní úkol: usnadnit rozvoj obnovitelných zdrojů. V podobě, která jde do Senátu, dělá pravý opak.
V čem je problém?
- Zákon nepřináší zjednodušení výstavby.
- Zpětně mění podmínky provozování stávajících solárních elektráren.
- Vytváří nejistotu pro investory do nových obnovitelných zdrojů.
- Přidává další nesmyslnou byrokracii a kontroly navíc.
- Navíc připouští za určitých podmínek dotování provozu uhelných elektráren.
Za rok 2023 se v Česku instalovalo přes 80 tisíc nových fotovoltaických systémů, ale naprostá většina s malým výkonem, na střechách domů a podniků. To sice pomáhá domácnostem a menším firmám zvládat náklady na energie, ale pro zelenou transformaci průmyslu je to velmi málo.
Vláda NEdělá, co je třeba. Patří do historie stejně jako spalování uhlí. Brzdí rozvoj obnovitelných zdrojů, který celá Evropa podporuje. V Česku jsme přitom s nejnižším podílem těchto čistých, domácích zdrojů už teď nejhorší z celé Unie.
Co je na zákonu dobré?
- Umožní legální provoz bateriových úložišť pro stabilizaci výkyvů v soustavě. Konečně, po osmi letech od zpracování prvního návrhu zákona a teprve poté, co Evropská komise pohrozila sankcemi kvůli neplnění pravidel EU.
- Zlepší podmínky pro provoz bioplynových stanic a zvýší práh, od kterého je pro provozování obnovitelných zdrojů nezbytná licence, z 50 kW na 100 kW.
- Posílí ochranu účastníků sdílení v komunitní energetice.
Pokud ale chceme držet krok s evropou, musíme na to jinak.