Dnes je tomu 50 let, kdy vtrhla vojska členů Varšavské smlouvy na území ČSSR. Srpen 1968 je potřeba si nejen připomínat, ale také se zamýšlet nad jeho následky a vzít si z něj ponaučení. Rusko jako nástupnický stát SSSR dnes expanduje na svá dřívější území, porušuje mezinárodní právo a otevřeně hlásá snahu rozbít Evropskou unii. Zelení zdůrazňují důležitost evropské integrace s vládou práva, nikoliv tanků, pro naše budoucí přežití.

„I v dnešní době na nás dopadají následky okupace v podobě nedůvěry v politiku nástupnického Ruska a nedůvěry Čechů v nadstátní struktury. O to cennější je, že se Evropská unie nenechává vtáhnout do ozbrojených konfliktů a že jsme se problémy naučili řešit diplomaticky, politicky a soudně. Právní stát je vždy lepší než ozbrojený konflikt,“ říká Petr Štěpánek, předseda Strany zelených.

Následky invaze a následné okupace jsou v české společnosti dodnes pozorovatelné a jen prohloubily nedůvěru mnoha Čechů k velkým národům, mezinárodním dohodám a aliancím. Válka kterou vede Ruská federace pod vedením prezidenta Vladimíra Putina nebudí důvěru Zelených v její politiku.

„Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy, nařízená nejužším komunistickým vedením Sovětského svazu, ukončila Pražské jaro a na desítky let poškodila československou a potažmo českou společnost a prohloubila studenou válku,“ dodává Petr Štěpánek.

Cílem této invaze tehdejších spojenců ČSSR bylo zasáhnout do vnitřních politických záležitostí Československa a zlikvidovat pokus nasadit socialismu lidskou tvář. Československá armáda nebránila útočníkům v postupu, ale tehdejší vláda Československa, zaměstnanci československé televize a rozhlasu, fotografové, filmaři a tisíce dalších občanů se statečně postavili na neozbrojený pasivní i aktivní odpor. Tyto příběhy hrdinství bychom si dnes měli připomínat.

V přímé souvislosti s invazí přišlo do konce roku 1968 o život 137 lidí a 500 lidí bylo těžce zraněno. Stovky lehce zraněných byly ošetřeny v československých nemocnicích často od zdravotníků, kteří si rušili dovolené a zůstávali po několik dní ve službě. Konečný počet zraněných se pravděpodobně nikdy nedozvíme, protože mnoho lidí svá zranění nehlásilo z obavy z následných represí.

„Je třeba připomínat všechny, kteří se proti násilné okupaci Československa postavili. A to nejen kvůli jejich odvaze a občanské odhodlanosti, ale také proto, že mnoho z nich utrpělo při protestech a následných událostech těžká zranění a někteří přišli i o život. Rovněž je třeba nezapomenout na 8 statečných občanů SSSR, kteří proti invazi protestovali 25. 8. 1968 na Rudém náměstí v Moskvě a na R. Siwiece, který se na protest proti invazi 8. 9. 1968 na Stadionu Desetiletí ve Varšavě upálil a stal se první živoucí pochodní ve východním bloku,“ připomíná Bronislav Tomek, vedoucí Odborné sekce pro lidská práva Strany zelených.

 

Autorem fotografie je Jan Palach, který se na protest proti okupaci upálil 16. ledna 1969.